Naší trenérce Veronice Miškové se opět jako jediné karatistce z ČR podařilo probojovat na Evropské hry. Již před 4 lety byla jedinou zástupkyní z ČR. V každé kategorii může startovat pouze 8 závodnic z Evropy. Mišková získala místenku zejména díky čtvrtfinále na MS 2018 a 5. místu na ME 2019. Zhodnocení očima Veroniky Miškové naleznete níže
EVROPSKÉ HRY. Událost, která se koná jednou za 4 roky a je to taková „malá“ Olympiáda. Stejně jako OH je zde zastoupeno množství různých sportů, organizačně zajištuje výpravu Český olympijský tým, v místě konání je olympijská vesnice, společná jídelna, domy vyzdobené národními vlajkami, vyměňují se olympijské odznáčky a všechny ty super věci 😊. Pro mě Obrovská pocta že jsem se mohla zúčastnit. Jak jsem řekla v jednom rozhovoru před odletem do Minsku. Na Olympiádách (Olympiáda dětí a mládeže) jsem vyrostla a atmosféru „žeru“. Bavit se s lidmi z jiných sportů, které běžně nepotkávám, jít si (v ideálním případě) vzájemně fandit, to prostě boží!
A teď už k tomu hlavnímu. Ke mně a mé soutěži… co k tomu říct… Do Baku před 4 lety jsem odjížděla ve zcela jiném rozpoložení. Odložila jsem si státnice a věnovala se hlavně tréninkům. Jenže tréninky neprobíhali 24 hodin denně a v té době na mě dolehl rozchod a na hry jsem odjížděla v depresích a neideální psychické pohodě. To jsem chtěla teď změnit. Nic ze svého klasického programu jsem nevyřadila, ale i tak jsem se na tréninky plně soustředila. K tomu jsem přidala pravidelně fyzioterapii, masáže, a na začátku června jsem byla i trénovat v Japonsku. Na hry jsem odjížděla suprově naladěná a namotivovaná.
Ale ouvej. Vzhledem k intenzivní přípravě se projevila dlouhá sezóna. Červen 2018 v JPN, od té doby nonstop v zápřahu na světové poháry a MS 2018. Poté napsat diplomku, udělat státnice a opět světové poháry, ME 2019, světové poháry, stěhování, hledání práce, nová práce atd (za něco se jídlo holt kupovat musí 
a karate v ČR rozhodně „profi“ není) . Někde v tomto kolotoči jsem však pravděpodobně vynechala nějakou kompenzaci/regereraci/dovolenou a tak jsem v MINSKU zápasila s bolavým loktem při každém natažení ruky (což při úderech není ideál). Naše olympijská Fyzio Ivča mě na soutěž dala dohromady (fyzicky) – DÍKY IVČO 
ale psychicky se to už nepodařilo a na tatami jsem vůbec nebyla já. Moc jsem chtěla vyhrát a dokázat že na to mám, ale zároveň si nevěřila, že ty holky porazím.
